"vojínka Horáková"

Ahoj! Ve Vyškově jsem byla "vojínka Horáková", ale mé celé jméno je o kousek delší: Petra Horáková Krištofová. Jsem mámou dvou roztomilých holčiček, manželkou jednoho mimořádného chlápka (jehož denní chleba je zahraniční bezpečnostní politika), podnikatelkou, filantropkou, prostě se nenudím. Jsem zastánkyní toho, že důležité jsou činy, nikoliv slova, a tak vás ušetřím podrobného CV :)

Ráda sportuju (házená, fitness, běh, kolo, lyže...) a mám pár "jakože klučičích" zájmů (ale už to dávno nejsou zájmy určené jen klukům...), jako jsou zbraně (zbroják mám už dvacet let) nebo třeba rybaření.

Více se o mém soukromém, filantropickém i profesním životě můžete dozvědět v rozhovoru s Janou Klusákovou, který najdete na stránkách Českého rozhlasu zde, nový rozhovor pak vznikl v pořadu Host Lucie Výborné (najdete zde).

Zajímá-li vás, co zrovna dělám, můžete mě sledovat na Instagramu zde.

A teď k té armádě: na vojnu jsem chtěla už jako malá holčička, ale bylo mi vysvětleno, že holky nechodí. Musela jsem si tedy počkat až na reformu armády a na vznik jednotek aktivní zálohy. A taky na to, až mi holčičky vyrostou do věku, kdy si rády od maminky odpočinou.

Díky vojenskému výcviku jsem vojákyní v aktivní záloze, na což jsem hodně hrdá. Aktuálně jsem zařazená u SkKySIO v Olomouci, vylosovala jsem si hodnost praporčice. Uvidíme, jak to tady se mnou bude dál...

Výcvik ve Vyškově vnímám jako zásadní věc poslední dekády mého pestrého života a tento Deník - a nově i podcast - mám jako cennou vzpomínku na tohle období. Je také určitým - subjektivním - hodnocením, které někoho rozesměje a někoho třeba moc ne... Najdete v něm minimálně cenzurované, autentické pocity "nevojákyně", která se v převážně mužském prostředí snaží přežít třítýdenní non-stop výcvik, první výcvik v "covidovém" formátu. A aby někdo z těch lepších instruktorů neměl problém, odložím si tady poznámku, že "deník může obsahovat autorskou fabulaci". 

Každopádně vítejte!